Většina žen je poněkud jiné nátury, a proto reagují drobátko jinak. Většina jich ječí a drápe se na nejbližší strom, a to i ty korpulentní. Většinou to pak strom odnese a zlomí se. Doma to odnáší lustr, kam žena vyskočí, když spatří na posteli myšku chroustalku. Je to s nimi prostě potíž. S oběma. Je ovšem pravdou, že ani myšky ani potkani by se neměli po našem domě potulovat, jak se jim zachce. To je naše a o takové hosty většinou nemáme zájem, pokud si v tom ovšem nelibujeme a nemáme doma takové ty vyšlechtěné pro soužití s člověkem. Ale ani tito naši přátelé by měli být drobátko ve svém pohybu omezeni a netoulat se kde je napadne.
Pokud však tito zubatci, správně zvaní hlodavci, vyšlechtění nejsou, mohou být také potenciálně nebezpeční. Nikdy nikdo neví, jaké choroby mohou roznášet. A když je takový středně velký hlodavec zahnán do úzkých, může v sebeobraně a zoufalství zaútočit i na člověka. Pravda, jsou to ojedinělé případy, ale stát se to může. Proto je lépe se jim vyhýbat. Ovšem může nastat situace, že se oni přemnožili a tady už nastává veliký problém Zde je třeba zakročit a to rychle, razantně a tvrdě. Pokud to nechceme odskákat my, musí to udělat oni, tady není místo na výběr.
Proto bude nutno zavolat specializovanou firmu, která s těmi potvorami rázně zatočí a skoncuje jejich pobyt tam, kde nemají co dělat. Je to prostě boj mezi možná nakaženými zvířaty a člověkem, který v dnešní době nemají hlodavci šanci vyhrát. Již první úder v akci deratizace potkanů jim udělá v řadách nepěkné díry a přežije jen pár jedinců. Víceméně náhodou, než že by o to nějak bojovali. Ti pak odtáhnou pryč a pokud ne, druhá dávka je dorazí definitivně. Jednotka deratizátorů pak ještě může nalíčit další pasti, ale to už je jen víceméně preventivní opatření, aby nikoho nenapadlo se sem ještě někdy vydat na návštěvu.