Fungování soukromých firem je spojené nejen s tím, že se tu vydělávají peníze, ale i s tím, že se sem investuje. Jedno bez druhého dost dobře nejde, protože bez počátečních investic by firmy ani nevznikaly, a bez finančních vkladů ani následně nefungovaly tak, jak mají. Jakmile tu nějaká firma je, musí se platit všechno, co souvisí s jejím provozem, od bezprostředních nákladů v souvislosti s vybavením, materiálem, energiemi a podobně až po odvody státu či platby zdravotním pojišťovnám. A třeba ani na mzdy zaměstnanců nesmíme zapomenout, bez těch by to tu nefungovalo samozřejmě ani náhodou.
Firmy musí mít tedy takové příjmy, aby se z nich zaplatilo přinejmenším to nejnutnější, bez čeho nelze být. A jak se jich dosahuje? Pochopitelně tak, že firma něco vytvoří a prodá to ostatním, přičemž stanoví ceny a podmínky, za jakých se jí to vyplatí. Vypadá to jednoduše, že? Jenže to zase až tak prosté není. Majitel firmy se sice může rozhodnout, kolik chce za svou nabídku dostat, ale není automaticky jisté, že se najde někdo, kdo mu to požadované bude ochoten zaplatit. A vcelku často se nenajde nikdo ani v případě, že dotyčný majitel zlevní nabídku na naprosté minimum, které by ho uspokojovalo. Někdy nejsou zákazníci dost početní, někdy dokonce nejsou žádní. A pak obchody váznou a nepostradatelné peníze se nevydělávají.
Nevydělávají se, ale platit se musí. A jak to zvládnout a nezkrachovat? Pochopitelně jedině tak, že se období nedostatku překonají díky úsporám nebo cizí pomoci. A pokud se bavíme o cizí pomoci, jde obvykle jenom o půjčku. Protože podnikatelům peníze určitě nikdo nedá. Ale půjčit jim je může. Může, ale také nemusí. Záleží na tom, jaké může dát takový podnikatel záruky splácení. A čím hůř na tom je, tím spíš pomůžou jenom hypotéky bez registru od nebankovní společnosti, za které se ručí nemovitostí, což je výhodné pro ty, kdo si chtějí půjčit a nic než nemovitost nabídnout nemohou.