V současné době se v České republice nalézá více jak dvě stě dětských domovů. Každý z nich má danou kapacitu v počtu umístěných dětí, a ta je daná zejména velikostí samotného zařízení.
Mohlo by se zdát, že v dnešní době, kdy jde ekonomika nahoru, zejí tato zařízení prázdnotou, ale opak je pravdou. Nejen v domovech, ale i v dalších podobných ústavech v ČR dnes žije kolem dvaceti tisíc dětí od kojeneckého věku do osmnácti let.
Toto číslo je trnem oku výboru OSN pro lidská práva, který dlouhodobě doporučuje pokusit se přijmout a splnit tato opatření:
— zaměřit se více na prevenci v ohrožených rodinách, aby nemuselo docházet k odebrání dítěte
— vyhledávat a kontaktovat rodiny v sociální nouzi
— pokud dítě už umístěno v domově musí být, zkrátit minimálně dobu jeho pobytu
— jestliže není možnost návratu do původní rodiny, co nejdříve zajistit pěstounskou péči, nebo adopci
— zajistit odpovídající finanční ohodnocení pracovníkům v této sféře
O tom, jak si v jednotlivých bodech stát vedl, měl odevzdat zprávu OSN v tomto roce. Doufejme, že se
přes veškeré problémy spojené s legislativou, podařilo některá doporučení uskutečnit.
Vše se ale samozřejmě odvíjí od finančních možností (rozpočtů těchto zařízení) a mnohdy také od sponzorských darů, které hrají v jejich chodu důležitou roli. Bez nich by se totiž tyto děti třeba nikdy nepodívaly do divadla, na hory, nebo třeba k moři. Na to už většinou v rozpočtech nezbývá příslušná kolonka.
Mnoho sponzorů děti i obléká, těm talentovaným pořizuje hudební nástroje, sportovní a výtvarné potřeby.
Dalo by se tedy říci, že o děti je postaráno, ale když jim položíte otázku, zda by se chtěly vrátit domů, do své původní rodiny, většina z nich bez váhání řekne ANO. Přesto, že ani samotní rodiče o ně nejeví příliš zájmu, že tam obvykle nemají vlastní pokoj, protože v bytě žije dalších pět – šest lidí, přesto, že tam mnohdy neteče voda a nesvítí elektřina, se chtějí vrátit do toho svého DOMOVA
